Srpen 2012

Reklamy na vaše blogy

27. srpna 2012 v 21:55 | Kejt |  Reklamy
Tak sem můžete psát adresy vašich logů, já se na ně s radostí podívám :)

Pravidla a informační tabule

27. srpna 2012 v 21:53 | Kejt |  Dění na blogu
Takže každý blog by měl mít svá pravidla, já jsem sestavila asi tak nejdůležitější věci, co byste u mě na blogu měli vědět, jak se chovat a kde co je, takže tady pár zajímavých informací, které by Vás měli zajímat, i když o tom docela pochybuji.

!PRAVIDLA!


Voda 2012 aneb Sedni si a já tě fláknu! s prvky záchodového maratonu

26. srpna 2012 v 21:24 | K |  Moje zážitky
Tak, je to tady, konečně píšu něco z prázdnin! Bohužel, nemám fotky, ale snad se mi povede je sem dát. Usmívající se Ale teď už k věci.
woman rocking the boat


AKTIVITA: Voda absolvovaná v kánoích,
CO JSME SJÍŽDĚLI: Vltavu
SLOŽENÍ LODÍ: Já (Kačka)+ Milča (nevl. ségra), Marťa (mamka)+Vláďa (mámin manžel), Barča (ségra) byla sama
POČET DNÍ: 5

1. DEN-PONDĚLÍ

Do Vyššího Brodu jsme dorazili asi okolo třetí a šli jsme si pro lodě. Jelikož já s mamkou jsem byla poprvé, nejdřív jsme musely projít zaškolením učitelem tělocviku Vládi. To se zdálo celkem snadné a tak jsme obě postoupily do vyššího levelu-správného nástupu do lodi, aby se nepřevrátila nebo neodplavala od břehu. To šlo taky jako po másle. Ale měli jste vidět mamky výraz po tom, co dosedla. Koukala jak marshmalllow na oheň. Zezačátku vypadala podobně jako ta animace nahoře, akorát s pádlem vestou a barelama v lodi. Smějící se Nicméně když jsme byli všichni nalodeni celkem ve třech lodích a pěti barelech, mohli jsme vyrazit. No a samozřejmě hned za první (no dobře možná druhou) zatáčkou jez! To se ví, že já s mamkou jsme ho nesjížděly, zatím to prostě bylo moc brzo a kdo ten za Vyššákem zná, možná ví o čem mluvim! Takže jsme prostě byly za lamy, co tu kánoi přenášej. Nicméně dojeli jsme až k Veverkám, kde jsme si dali všichni sváču. Mezitím po cestě Barča chvilku táhla loď místo kačera Smějící se Holt, když je málo vody, musíš lodi táhnout jako burlak. Po občerstvení jsme vyrazili dál vstříc kempu v Rožmberku-městě (celý týden jsme přemýšlela, jestli se píše Rožumberk nebo Rožmberk- blonďatost skrytou za tmavšími vlasy holt neschovám) Mrkající Asi po hodinové plavbě jsme konečně zakotvili u rozlehlého kempu v Rožmberku a utábořili se. Asi o půl hodinku později přijel tn, co nám půjčoval lodě a vzal si tu Barčinu ještě s barelem. Proč? Byla s námi jenom jeden den. Navečer potom přijel ješě její přítel a všichni jsme hráli kostky a různé hry u baru. A to ještě nevíte co se stalo v noci! Jak jsme tak hráli ty hry, sedli si k vedlejšímu stolu nějaký chlapi (tak 30-45) a začali hrát na kytaru a zpívat, samozřejmě si k tomu pravidelně objednávali zelenky a piva. A tak to šlo až do jedenácti, co jsme se na jejich výstup koukali, protože pak už začali bejt hodně opilí, odešli jsme. A asi okolo dvou ráno se nahrnuli do stanů (vím to, protože měli stany za námi a jeden ožrala tam pořád scvítil na stany baterkou) a jeden ten jedinej neožralej (byl jejich pečovatel nebo něco takovýho) na toho jednoho : "Ty vole co to tady je? Ty si se poblil!" A ten druhý, chlap jako hora a takovej slabej hlásek: "Ne já sem se nepoblil, vážně!"
"Vždyť ten spacák je mokrej! Ty ses snad i posral ne?" A to poslední co jsem slyšela před usnutím byl můj a ségry smích a smích ze stanů kolem.

2. den-ÚTERÝ

Když jsme se ráno probudili, všichni ti chlapi se šli podívat ke stanu nočního bli(ka)čea co jsem tak viděla, málem tam hodili šavli taky. No a chudáci tam ráno sháněli nějakej hadr a myslim že pračku nebo co. Takže zatímco my jsme si tam snídali houstičky, sezamový tyčinky, salámek, sýr, čajíček s rumem i bez pro ty co nechtěli a výborný koblížky, oni čistili stan a moc hezky se u toho netvářili. Okolo desáté, co u nás přestal bavit pohled na uklízecí četu ze stanu, jsme vyjeli vstříc Pískarně. Tam jsme dorazili okolo 1500 a tak jsem měla dost času na to, schrupnout si, inu prospala jsem večeři a probudila se až po ní. Ale já naštěstí ani moc hlad neměla takže to bylo v pohodě, až na to, že jsem musela mýt nádobí, které jsem ani nepoužila! Ale nejvtipnější část stejně byla, když jsme seděli v altánku a hráli hry. U vedlejšího stolu seděli Moraváci a hráli si se svými dětmi. Na schovku! A hráli dva tátové, jeden zrovna pikal (řikali mu papin) a druhý (Laďo) se měl chovávat. Jenže Papin ho objevil a začal se smát a mezi smíchem cedil slova : "Deset, dvacet Laďo! Viděl sem tě! " A celej šťastnej doběhl k tý pikole a zapikal ho. Laďo tam asi po třech vteřinkách přišel s vážnym obličejem a řekl: "Aby si se neposral!" A tim všechny co tam seděli odrovnal.


3. den- středa

Tak sme se vzbudili, posnídali jsme, umyli nádobí, zabalili stany a vyrazili na plavbu k občerstvení u Milana, kde jsme měli přenocovat, sice to není kemp, ale nás tam nechává přespat, protože ví, že se mu neožerem a nebudem v noci vyvádět.
Tak jsme projeli Českým Krumlovem, kde jsme se prošli, dali si zmrzku a vyrazili na jez, který měl být ten den předposlední, vlastně skoro poslední protože ten následující je provalenej. Nicméně jez pod zámkem byl dlouhej a vypadal celkem.... no řekněme, že hůř než všechny ostatní, protože byl zúženej, dole byl shod a potom tam dole byli kameny z toho, jak ho přestavovali ten jez, takže pohled na ty lidi, který se cvakli u stěny na kamenech nebo na tom schůdku byl trošku děsivej při pomyšlení, že by se nám ot mohlo stát taky. Ale jelikož jsme holky šikovný, překonaly jsme to bez sebevětších obtíží a ani vodu jsme v kánoi neměly, takže než úspěšně sjeli ty rodičovský vopice, co to vzali stejně jako my (a to sem si myslela, že si spíš my děcka máme brát z rodičů příklad než oni od nás) a vylili si vodu z kánoe, my jsme si šly zaplabrodit, protože tam nic jinýho ani nešlo. Tak jsme pluli dál a já už jsem to nemohla vydržet, tak jsem skočila do vody. A jelkož tam nebylo zas tak hluboko, tak jsem vzala provazy od lodí a táhla je dobrejch třista metrů. Pak totiž začínaly peřeje a já musela nastoupit, tak už jsem lezla do tý lodě a už tam sem jednou nohou když v tu najednou Milča řekne :"SEDNI SI A JÁ TĚ FLÁKNU!" A s těmi slovy jsem se na ní otočila. "MNĚ?" řekla jsem a začali jsme se všichni smát, protože Mili zrovna zabila hovado, co kolem ní lítalo. Ale z týhle hezký chvilky, se přesuneme na ty peřejky. No oni to nebyly peřejky, on to byl ten provalenej jez, takže moje drahocená maminka si elegantně uprostřed řeky vystoupila a aby nešla sama, stáhla s sebou i Vláďu. Takže jsme museli přirazit ke břehu a vylejvat. Dál už jsme jen pomalu le jistě dojížděli k Milanovi, kde jsme si hodili špeka na lavičky před občerstvením a hráli karty a kostky. Navečer jsme pak hráli s jednou partou,co seděla u vedlejšího stolu, a tak jsme zakončili 3. den.

4.den- čtvrtek

Ve čtvrtek se toho nic moc nedělo, jen jsme se lehce zasekli na mělčině, která sahala něco málo nad kotníky a objevili jsme nádhernej kempík u Maringotky, kde prodávaj i ovoce! Takže zásob dost a naloouce spousty místa. A záchody taky čistý! Dokonce jsem se musela smát když jsem byla a dámách, že tam mají na stěně papír, aby lidi nepsali na zeď, ale na papír, takže to bylo dobrý, jenže to mělo i svůj háček. Ještě u Milana jsem si dala dvě fakt výborný klobásky, jenže co se nestalo! Dostala jsem z toho průjem a nejdřív co dvě hoďky mi začínala nová etapa mého záchodového maratonu, který trval asi pět dní, než jem ho konečně doběhla (vím na olympiádu to není, ale když už jsem se na maraton dostaa, tak ho aspoň zaběhnu). :D Takže ráno jsem byla úplně mrtvá, protože jsem se skoro celou noc svíjela v zimnicích a křečích v břiše. Nicméně, díky mým střevům jsem si opět dávala co čtvrt hodinu atletickou rozcvičku tzn. rovinky tam a zpátky cca 150 metrů celkem, každou čtvrt hodinu... takže jsem v podstatě trénovala svojí fyzičku a posilovala břišní svalstvo. Sice nic moc ale účinnek docela dobrej.

5. den- pátek (poslední)

To jsem byla úplně mrtvá, ani pádlovat už jsem nemohla, hrozný křeče v břiše, bolest hlavy, zimnice a vyčerpání způsobilo to, že jsem v sobotu měla teplotu. Naštěstí jsem do Boršova dojela, ale v podstatě nedoplula, protože jsem nepádlovala. Nicméně zakončení našeho pobytu na vodě proběhlo tak trošku sračkózně, protože jsme pořád stavěli někde na záchodě, ale pro příště si budu muset vzít smectu na Milanovy klobásky.

Toť z vodáckého týdne vše. AHOJ!